Soubor her, který tu chci představit si nedělá
nárok na kompletnost. Ani se nebudu pokoušet vybírat hry, které
mají zvláště vysoký náboj intelektuální. Chci zde prostě
popsat hry, které jsou v oddíle oblíbené. Takové hry, kde
stačí říct jen název a každý ví o co se jedná. uvedu zde
hry různé od nejprostších jednoduchých hříček až po hry
poměrně složité. Pochopitelně se v našem oddíle hrají i
jiné hry, ale tohle má být soubor těch nejuniverzálnějších
her. Prostě
absolutní klasika
Velmi lituji, že na tomto omezeném prostoru není možné
popsat pravidla množství karetních her se specializovanými
kartami, které se v oddíle vynořily v posledním roce, ani poměrně
rozsáhlého počtu her deskových, kterých se nashromáždilo
také značné množství. Chybí tu i popis velmi oblíbených
takzvaných faxových her, jejichž pravidla by si však vyžádala
vlastní stránku nebo spíše několik stránek pro každou z
her. Pro rámcový popis některých takových her jsou připraveny
specializované stránky.
Můžete tu najít:
Doprava, doleva
Faxové hry
Golfket
Golfové hry improvizované
Indiánský basketbal
Karetní hry
Na kouzelnou hůlku
Na krále
Na králíka
Na krysy
Na parlament
Na usmrkance
Zmizík a příbuzné hry
Komentář k popisům her:
Kromě vlastních pravidel uvádím u každé hry i několik dalších
náležitostí. Za prvé je to název. Možná se vám stane, že
hru, kterou tu popisuji znáte pod jiným názvem, já používám
název, který je známý v našem oddíle, pokud se pro hru vůbec
nějaký název používá. Mnohdy uvádím k názvu i komentář,
který má za cíl povědět něco zajímavého o jeho vzniku
nebo poznamenat nějakou jinou zvláštnost. Jen vyjímečně uvádím
vhodný věk hráčů. Náš oddíl je věkově velmi smíšený
a zjistil jsem, že mnohdy ti nejstarší svorně s nejmladšími
hrají ty nejjednodušší hry s velikou vervou. A naopak, po
letošním pětideňáku, kde pri jedné příležitosti odmítli
ti nejmladší jít spát s tím, že přece už nejsou malí a
poté, co pak zvládli hrát poměrně náročnou hru na stejné
úrovni jako ti starší, jsem dospěl k přesvědení, že dobře
podanou hru zvládnou hrát s radostí všichni. Vždy naopak uvádím
prostředí pro hru. Základní rozdělení je na hry dovnitř a
ven. Většinou mi vychází poměrně jednoznačné. Jako
poslední pak uvádím pomůcky. Počet hráčů je u většiny
her libovolný, pokud tomu tak není, uvedu v textu. Ale dosti
keců a začněme s popisy her.
Doprava, doleva
prostředí: dovnitř
pomůcky: 2 kostky, sirky
Hráči sedí kolem stolu. Každý z hráčů má jistý počet
sirek, v poslední době hrajeme většinou s šesti. Hráčí házi
dvěmi kostkami, za každou jedničku, dá hráč jednu sirku svému
sousedovi vpravo (tj. předcházejícímu) za dvojici soupeřovi
vlevo (následujícímu) a za každou šestku odloží jednu
sirku do banku. Pokud někomu nepadne šestka, jednička ani
dvojice, nemůže v tomto kole udělat nic. Pak předá kostky
dalšímu hráči. Cílem je zbavit se všech sirek. Hráče je však
možno do hry ještě vrátit. Vyhrává až tehdy, když přes něj
jednou přejde hra, aniž by měl sirky. (Příklad: pokud někomu
padnou dvě jedničky dá dvě sirky sousedovi vpravo a jednu
sousedovi vlevo, atp.)
Golfket
prostředí: venku, hřiště, louka
pomůcky: souprava na kroket, různé věci (prkna, špalíky,
...)
Tato velmi oblíbená hra je v podstatě minigolf s kroketovými
kolemi a holemi. Z různého materiálu se postaví vhodně dlouhé
dráhy, které je třeba projet co nejnižším počtem úderů.
Dráhy jsou různě dlouhé, většinou by minimální potřebný
počet úderů neměl přesahovat 3. Poté co každý projede všechny
dráhy, sečtou se počty úderů ze všech drah a vítěží ten,
kdo dosáhl nejnižšího součtu. Občas je nutné pro zvláště
neschopné jedince určit rovněž maximální počet úderů na
jednu dráhu, na rozdíl od klasického minigolfu bývá volen
kolem třiceti.
Golfové hry improvizované
prostředí: venku, louka, les
pomůcky: tenisáky, klacky jako golfové hole.
V našem oddíle jsou oblíbené i různé improvizované golfové
hry, kdy je cílem projet určenou dráho s přírodními důlky
nebo brankami z klacků co nejmenším počtem úderů. Používáme
při tom zpravidla tenisáky a nalezené klacky.
Indiánský basketbal
(poznámka: tuto hru většinou uvádím bez názvu, výše
nadepsaný název používám pouze pro vlastní označení hry)
prostředí: venku, nejlépe les bez podrostu
pomůcky: dva šátky, míč
Tohle je nejjednodušší kolektivní hra hraná v našem oddíle
a ač si o ni děti sami většinou neřeknou, hrají ji s nadšením.
Šátky se uvážou na dva stromy pokud možno stejně tlusté
asi ve výšce 1.5 metru nebo i výše podle výšky hráčů.
Pravidla jsou jednoduchá. Hráči jsou rozděleni do dvou družstev.
Každé družstvo má jeden označený strom. Cílem je trefit
strom soupeřů míčem v oblasti nad šátkem. Zásah platí
kdekoliv po celé výšce kmene. Pravidla vycházejí z pravidel
basketbalu, jsou však velmi zjednodušená, pokud se však někdo
bude řídit basketovými pravidly, neudělá chybu. Míč se hází,
s míčem se nesmí udělat více než přibližně dva kroky.
Hrubé zásahy jsou zakázány, následuje trestné střílení.
Hraje se v odstatě libovolnou dobu, je vhodné v půlce vystřídat
stromy, neboť jen těžko se najdou dva naprosto shodné.
Na kouzelnou hůlku
prostředí: venku
pomůcky: vyřezávaná hůlka Tohle je jedna z našich oblíbených
schovávaček. Ke hře je potřeba kouzelná hůlka, představuje
ji asi na prst silná, nejméně dvacet centimetrů dlouhá vyřezávaná
hůlka. Jeden z hráčů hůlku schovává, určí tedy ostatním,
kterým směrem se mají dívat a za jejich zády pak hůlu někam
skryje. Při tom musí dodržet pravidlo, že alespoň polovina hůlky
musí být z nějakého místa viditelná. Poté oznámí, kde
zhruba se hůlka nalézá. (řekne např.: není dále než pět
kroků od tamtoho modřínu) Ostatní se hůlku vydají hledat.
Kdo ji první nalezna, sebere ji, zvedne ji nad hlavu a zavolá
kouzelnou formulku: "Já ji mám a nikomu ji nedám."
Dokud není formulka zavolaná, může mu hůlku kdokoliv sebrat
a pokusit se o totéž. Kdo to dokáže, může v příštím
kole schovávat.
Na krále
prostředí: venku
pomůcky: žádné
Ta nejobyčejnější a nejprostčí úpolová hra. Když se někde
v krajině vyskytne vyvýšené místo (výrazný pařez, kopeček,
...) stačí aby na něj kdokoliv vylezl a zavolal "Jsem král"
a ostatní již vědí o co se jedná. Hned se jej snaží stáhnout
z vyvýšeného místa a sami sebe tam dosadit na místo
panovnické. Ctižádostí každého je, aby se dostal, alespoň
na chvíli nahoru a mohl zvolat ono "Jsem král."
Upozorňuji, že zvláště při této hříčce je třeba dbát
míry a nenechat hru přerůst ve rvačku, děti (i vedoucí) se
potřebují vyblbnout, ale není třeba je hned zabíjet.) Vzpomínám
si, že zvláště velký úspěch měla tato hra letos na horách
ve sněhu, kde se dalo bezpečně spadnout do hluboké závěje.
Na králíka
prostředí: vevnitř
pomůcky: propiska (nebo jiný předmět představující králíka)
Další ze schovávacích her, tentokrát hrávaná zejména v
klubovně. Na počátku hry je jeden předmět, zpravidla
propiska, označen za králíka. Jedna osoba zůstane v klubovně
a králíka někam ukryje, králík musí být schován tak, aby
z nějakého pohledu byl vidět aniž by bylo třeba cokoliv odkrývat.
Když je králík ukryt, ostatní vejdou do klubovny a hledají
jej. Kdo ho najde, nedá to nijak najevo a v klidu usedne a nadále
se baví jen sledováním ostatních. Kdo stojí jako poslední,
je označen za slepuchu slepáckou. Ten, kdo se posadil první
pak vyjme králíka z úkrytu a schovává jej v příštím kole.
Na krysy
prostředí: venku
pomůcky: žádné
Tato hra je kabinetní ukázkou toho, jak název a motivace udělá
hru pro děti přitažlivější. Z obyčejné honičky se rázem
stala jedna z nejžádanějších her. Motivace je prostá: hrací
plocha (jistý ohraničitelný úsek louky) představuje kanál a
hráči představují krysy. Zpočátku jeden hráč je určen za
deratizátora. Vstoupí tedy do kanálu a začne honit krysy.
Koho chytí, ten se k němu přidá v honění. Pozor, jelikož
jsou krysy nebezpečné, může se v kanále pohybovat pouze
dvojice (mimo úvodní část do prvního chyceného) Pokud chytí
třetí osobu, musí běhat ve trojici (držet se za ruce). Když
již jsou čtyři lovci, utvoří dvě dvojice atd. Hra končí,
když je chycena poslední krysa. Krysy pochopitelně nesmějí
kanál opustit.
Na parlament
prostředí: vevnitř
pomůcky: papír a tužka, židle nebo něco na sezení.
Tato hra může vypadat složitě a zmateně, ale je zároveň výborným
cvičením paměti a logického uvažování. Hru hraje sudý počet
hráčů a to přinejmenším 12. (Možná by se dalo hrát i v
deseti, ale 12 je lepší počet). Hráči se rozdělí na dvě
skupiny - politické strany. (používali jsme například rozdělení
na kluky a holky, obecně doporučuji snadno zapamatovatelné
rozdělení) Pak jsou určena v kruhu místa na sezení, míst (židlí)
je o jednu více než hráčů. Čtyři židle vedle sebe jsou určené
za parlamentní křesla. Pak si hráči posedají na židle, aby
zástupci stran seděli vždy střídavě. Místo nejblíže
vpravo od parlamentních křesel je ponecháno volné. Jména všech
hráčů se napíšou na lístečky a každý si vylosuje jedno
jméno. Pod tím jménem bude vystupovat. Hru začíná hráč,
který má po své levici volnou židli. Vyzve jménem jednoho hráče,
aby si tam šel sednout. Výzvy pochopitelně neuposlechne ten,
kdo se tak jmenuje ve skutečnosti, ale ten, kdo má příslušné
jméno na lístečku. Hráč nesmí volat sám sebe. Poté co si
hráč přesedne, vymění si lísteček (a tím i identitu) s tím,
kdo jej volal. Dále volí hráč, po jehož levé ruce se vytvořilo
volné místo. Cílem politických stran je získat všechna 4
parlamentní křesla. Hra tedy končí v okamžiku, kdy v
parlamentě sedí pouze zástupci jedné strany. Pozor, pro účely
členství ve straně platí identita skutečná, ne lístečková.
Hra měla v našem oddíle vynikající úspěch zejména mezi
staršími, ale zvládly se plnohonotně zapojit i osoby mladší.
Na usmrkance
prostředí: vevnitř
pomůcky: pingpongový míček, figurky z Člověče, nezlob se,
dostatečně velký stůl.
Ke hře je potřeba dostatečně velký stůl, náš v klubovně
je téměř dva metry dlouhý a asi 80 cm široký. Na jednom
konci stolu (zhruba v jedné třetině) je nakreslena bílá křídová
čára, označující hranici bitevního pole. Na hruhém konci
stolu pak místo odkud se bude střílet. Každý hráč dostane
několik (zpravidla 3-5) figurek od jedné barvy. (Je nutné, aby
byly figurky jednotlivých hráčů odlišitelné, proto z
nedostatku různých barev dáváme některým figurkám navíc
papírové límce či pláště. Naše děti je hbitě označily
za kapesníky a figurky za usmrkance, odtud tedy název). Pak hráči
postupně kladou po jedné svoje figurky do bitevního pole, rozmístit
je mohou naprosto libovolně. Když jsou figurky umístěny, začíná
vlastní bitva. Z osnačeného místa na druhé straně stolu
cvrnkají hráči pingpongový míček směrem na bitevní pole a
snaží se povalit nebo srazit ze stolu figurky soupeřů.
Povalená nabo sražená figurka je mrtvá a je odstraněna pryč.
Cílem je zůstat na bojišti sám. Jak jste jistě poznali,
problém je, že na bojišti jsou i vlastní figurky každého hráče
a tedy dochází k situacím, kdy si někdo po pečlivém míření
srazí vlastní figurku.
Zmizík a příbuzné hry
prostředí: venku, doporučuji alespoň relativní sucho
pomůcky: žádné
Všechny hry uvedené v tomto odstavci mají jednotný princip:
Hrají se při cestě nebo i v průběhu jiného programu. Jedna
osoba (nazvěme ji vyvolatel) náhle něco zavolá a ostatní pak
na to reagují příslušným činem. Osoba oprávněná k vyvolání
může být různá, zpravidla to bývá kterýkoliv z vedoucích
(a instruktorů) někdy však i kdokoliv z oddílu. Pak je ovšem
vhodné omezit počet zvolání jedné osoby (zpravidla na dvě).
Hry se liší od sebe tím, co se vyvolává, v našem oddíle se
v poslední době hrají všechny hry zároveň, může se
zavolat cokoliv a na hráčích je uvědomit si, jak na daný
povel reagovat.
volá se: číslo, zmizík + číslo, lev + číslo, (v podstatě
libovolná šelma + číslo) ... (mění se zejména podle
motivace toho kterého výletu) Na tento povel se vyvolatel
zastaví, zavře oči a začne počítat do vyvolaného čísla,
číslo musí být nejméně 3, (zřídka se používá více než
10, většinou se volá 5 nebo 6). Ostatní hráči se rozběhnou
a snaží se ukrýt tak, aby je vyvolatel neviděl. Po napočítání
vyvolatel otevře oči, aniž by se hnul z místa (může se však
naklánět a podobně) snaží se zahlédnout co největší počet
hráčů. Koho vidí, toho musí značit jménem a přibližně místem
(příklad: Ucho, támhle za tou borovicí.), je-li tam daná
osoba , ukáže se, a v tomto kole získává trestný bod (je sežrána
lvem, ... ). Až už nedokáže více osob nalézt, svolá ostatní
a pokračuje se dále.
volá se: bomba, písečná bouře, vichříce, ... Na tento
povel všichni (včetně vyvolatele) zalehnou na místě, kde právě
stojí a chrání se před pohromou, to dělají tak dlouho,
dokud vyvolatel usoudí, že se pohroma přehnala.
volá se: potopa, tekuté písky kobra (a vůbec jakýkoliv
jedovatý had) ... Na tento povel se všichni (včetně
vyvolatele) snaží dostat na nějaké vyvýšené místo (strom,
, pařez, kámen ...) tak, aby se nohama nedotýkali země. Tam
musí vydržet než vyvolatel (popř: nějaký vedoucí) usoudí,
že nebezpečí pominulo. Kdo to nedokáže získává trestný
bod.
volá se: sete (to pochází z výletu do Zairu a mělo to
zairsky znamenat značka) Na tento pokyn všichni vyrazí a
snaží se dotknout co nejrychleji nějaké turistické značky.
Poslední (1, 2, 3, ... podle počtu hráčů) získávají
trestný bod.
Veškeré komentáře pošlete Bizonovi.